Háčky
Háčky neboli háčkovací jehly jsou pomůckou potřebnou k háčkování nebo ke specifickému druhu pletení (knooking).

Od pletací jehlice se háček liší svým zobáčkovitým zakončením a také tím, že postrádá koncovou zarážku (to však neplatí o háčcích pro tuniské háčkování).

Háčky mohou mít rukojeť, obyčejnou (dřevěnou, plastovou) či ergonomicky tvarovanou, nebo jsou prosté, bez rukojeti – takové háčky by však měly být opatřeny alespoň ploškou pro snazší uchopení.

Háčky jsou obvykle kovové (z oceli nebo hliníku), dřevěné nebo z bambusu. Umělohmotné háčky jsou levné, ale nebývají příliš kvalitní a mnohdy mohou přízi poničit. Starožitné háčky mohou být vyrobeny i ze slonové kosti a často mívají zdobenou rukojeť.

Tvar zobáčku, hloubka a ostrost jeho zářezu ovlivňuje způsob práce s háčkem. K háčkování z některých typů příze je vhodnější háček s ostrou špičkou, v případě jiných přízí naopak háček kulatější. Často záleží i na osobních preferencích, technice práce, především na utahování ok.

 

Háčky jsou v současné době označovány čísly (popř. písmeny) vyjadřujícími jejich sílu (tloušťku), popř. materiál, z něhož jsou vyrobeny. Nejemnějších háčky se vyrábějí obvykle o průměru 0,6 mm, nejsilnější mívají průměr 16 mm.  

Existují v zásadě tři různě systémy označení.

• Metrické označení vychází z průměru háčku a podléhá evropské mezinárodní normě.

• Americký systém využívá označení jak písmeny, tak čísly.

• Britský a kanadský systém přiřazuje háčkům čísla, přičemž platí, že čím nižší číslo, tím silnější háček.

 

Nejednotnost ve značení bohužel způsobuje zmatek při interpretaci různojazyčných návodů, protože u některých typů značení hraje roli i materiál, z něhož je háček vyroben.

Staré háčky bývají většinou bez jakéhokoli označení.


Pro tuniské či bosenské háčkování nebo pro techniku knooking se vyrábějí speciální háčky.

​

​